Cesta na severovýchod

Kimbap, bulgogi, bibimbap, kimchi a mohla bych pokračovat. Já prostě miluju korejské jídlo. Většinou chodím na jídlo do menzy, korejsky 학생 식당 [hagsaeng sigdang]. Jídlo v menze je docela levné a dobré. Průměrně za jídlo dáte tak 3 500 - 4 500 KRW, což je asi 70 - 90 Kč. Akorát na rozdíl od menz v ČR mají víceméně stálou nabídku, takže se obávám, že se mi to za chvíli přejí. Naštěstí je v univerzitním kampusu víc menz a každá z nich má trochu jinou nabídku jídla. Jednu menzu máme přímo ve sklepě naší koleje. Restaurace jsou o něco dražší 6 000 - 9 000 KRW (120 - 180 Kč), tedy pokud se bavíme o korejském jídle. Ve chvíli kdy chcete něco západního, evropského, tak jsou ceny klidně i dvojnásobné, např. pizza za 15 000 KRW. Naštěstí mě zatím neopustilo nadšení z toho, že můžu jíst kimchi a bulgogi za mnohem levnější ceny než u nás, takže mě to zatím nějak extra netrápí. A co doporučuji všem, kteří zavítají do Jižní Koreji je samgy eopsal-gui, 삼겹살구이. Což je grilované maso (nejčastěj

안녕하세요? [annjŏnghasejo] Hello! Are you wandering how am I doing in South Korea? It's awesome. I love it here and I'm so happy to be here. And if you're asking why am I here, we have to go back to my past. So I will try to explain how I go to South Korea and what am I doing here. While I was studying in Tomsk, by the way I started to write this blog there, for the first time in my life I started to think about doctoral studies. I learned so much from my professors at TPU in Tomsk and it isn't a well-known or famous school. Changing the environment is sometimes very important and I also knew that the I can't pursue the things which I'm interested in as an PhD student in the Czech Republic. First for my PhD studies I had my eyes on the USA, of course. But American culture isn't really interesting for me. But... Kpop, kdrama, food etc. ...suddenly I was thrown into the world of Korean series (kdrama) by my sister, later I have found out about Korean pop

안녕하세요? [annjŏnghasejo] Dobrý den! Chtěli jste vědět jak se mám v Jižní Koreji? Úplně skvěle. Strašně se mi tu líbí a užívám si to tady. A proč tu vlastně jsem? To se musíme vrátit do minulosti. Tenhle článek tedy bude hlavně o tom, jak jsem se sem dostala a co tu dělám. Když jsem byla na studiích v Tomsku, kde jsem mimochodem začala psát tento blog, tak jsem poprvé ve svém životě začala uvažovat o doktorském studiu. Na TPU v Tomsku jsem se toho od svých profesorů naučila strašně moc a přitom nejde o kdovíjak známou/slavnou školu. Změna prostředí je občas strašně důležitá a také jsem věděla, že to čemu bych se na PhD chtěla věnovat se v České Republice úplně nedělá. Jako první jsem měla v merku Ameriku, jak jinak. Jenže americká kultura mi nic moc neříká. Ale... Kpop, kdrama, jídlo atd. ...pak mě moje sestra uvrhla do světu korejských seriálu (kdrama), odtud nebylo daleko ke korejskému popu (kpop) a to už byl jen malinký kousek ke korejskému jídlu a korejské kultuře obecně.

V Petrohradu jsem zůstala o pár dní déle než mamka s Maky. Ale jsem extrovert a většinou nevydržím moc dlouho sama (čti: víc než den), tak jsem si už dopředu domluvila přes Couchsurfing několik lidí, aby mi ukázali svá oblíbená místa. Assia mi ukázala krásný  kostel sv. Anny  (Евангелическо-Лютеранская Церковь Святой Анны). Tento kostel má velice zajímavou historii. Potom co byl v roce 1935 zavřen, tak v něm bylo otevřeno kino Spartak a v roce 2001 byl kostel přebudován na noční klub. V únoru 2002 začala radnice uvažovat o tom, že by kostel vrátila Luteránské církvi. Ale majitelům klubu se do toho nechtělo, takže až po různých soudních tahanicích soud 18. listopadu 2002 rozhodl o vrácení kostela původním vlastníkům. Bohužel 6. prosince 2002 vypukl v budově kostela požár a úplně shořel. Opravy kostela začaly až kolem roku 2010. Dnes slouží jako kulturní a modlitební centrum pro místní Luteránskou církev. Kostel sv. Anny S Assinou pomocí jsem si pak ještě koupila lístek na vyhlí

Už dlouho bylo mým snem navštívit Moskvu a Petrohrad a jelikož jsem to nestihla během svých studií v Rusku (ono je to z ČR blíž než z Tomsku), tak jsem si řekla, že tam pojedu po inženýrských státnicích. A vycházelo to zrovna tak hezky, že sestra měla před svatbou, tak jsme si z toho na začátku května udělaly rodinnou dámskou jízdu (já, Maky a mamka). Byla to vlastně taková rozlučková dovolená - se svobodnou Maky a s Áňou stěhující se do Jižní Koreji. O Moskvě jsem ani moc nechtěla psát - bylo to tam hezké, ale byly jsme jen na takových typických turistických místech, takže asi není co k tomu dodat. Áňa na Rudém náměstí, fotila Maky Martínková toho času ještě Povolná A nejvíc natěšené jsme byly na Ermitáž (Госуда́рственный Эрмита́ж). V původním plánu bylo navštívit Ermitáž hned náš první den v Petrohradě, což se ovšem vůbec nepodařilo - jelikož fronta na lístky byla tak na 3-4 hodiny a navíc bylo ošklivé počasí (cca -1°C, sníh, déšť, vítr). Místo toho jsme tedy vyrazily