Cesta na severovýchod

Ráno jsme se stihly s Elinou ještě vykoupat v minerální vodě a okolo jedenácté už jsme odjížděly do Parabelu. Mysleli jsme si, že si to tam za těch pár hodin, než nám přijede odvoz do Tomsku, ještě pořádně prohlédneme, ale Parabel je vesnice/město, ve kterém chcípl pes… Muzeum bylo zavřené a v pravoslavném kostele zrovna probíhaly bohoslužby. Tak jsme se prošli okolo řeky, daly si čaj v restauraci a vrátily se na zastávku autobusů. Pak už konečně (s půl hodinovým zpožděním) přijel řidič a vyrazili jsme do Tomsku. Kdyby vás to náhodou napadlo... Tak namachrovanýho Rusa jsem ještě nepotkala. Většinu cesty si pouštěl strašně nahlas ruskou muziku, takže se nedalo spát a navíc jel tak hrozně, že jsme s Elinou byly celou dobu, jak na trampolíně. Konečně jsme po nějakých pěti hodinách dojeli zpět do Tomsku a řidič se mě zeptal, kde chceme vysadit a jelikož to bylo nejblíž, tak jsem řekla, že na Lenina prospekt. Nakonec zajel nejdřív na zastávku Tomsk 1, tak jsem mu řekla

Tak dneska to nebylo úplně příjemné probuzení – ve čtyři ráno zimou. Elina už přikládala do kamen, tak jsem si jen vzala další deku a spala dál. Jenže asi o hodinu později jsem potřebovala na záchod a z už vytopeného pokoje do -17°C se člověku moc nechce. Naštěstí už bylo světlo, takže jsem si nemusela brát mobil. Za to jsem utopila celou roli toaletního papíru. Naše chatka. Ráno na Sibiři. Po snídani jsme se vydali na procházku do okolí a doufaly jsme, že se koukneme i na řeku Ob, ke které jsme na konec nedošly, ale asi by ani nebylo na co koukat. Všude tu je okolo 2 m sněhu, takže nejde poznat, jestli jdete po jezeře, řece nebo po zemi. Po dvou hodinách jsme si řekly, že je tak akorát čas na oběd a vracely jsme se zpátky do chaty. Elina a Mari. Ano, i dopravní značky tu jsou a to přitom tahle cesta funguje jen v zimě. Zrovna okolo téhle křižovatky jich bylo šest. Abyste věděli, kam jet. (Překlad: Horký pramen)  Cestou jsme potkaly nějakého c

Dneska se konečně podívám i někam mimo Tomsk! Už delší dobu jsme s holkami plánovaly výlet do Parabelu, což je městečko asi 400 km na sever od Tomsku. Tedy, přesněji k minerálnímu pramenu, který je kousek od tohoto městečka. V zimě tam byla nějaká skupinka studentů a od jednoho z nich – Paola - jsme zjistili, jak se tam dostat a další informace. Původně jsem měla jet já, Mari a Anna z Finska, ale protože neměli volné ubytování, tak jsme to nakonec o týden posunuly a tenhle víkend zase nemohla Anna, protože jela s BBC lyžovat do Šeregeše. A jelikož dneska ráno přiletěla Mariina sestra Elina, tak nakonec jela s námi. Celé zařizování bylo na mě, protože Mari mluví ještě hůř rusky než já (teda, ještě mi trochu pomohla Yjulie a Ksenia). Nakonec se mi úspěšně podařilo domluvit ubytování a místa v minibuse – takový větší taxík na delší vzdálenosti. Včera večer jsem se sbalila a doufala jsem, že jsem na nic nezapomněla. Ráno jsem šla ještě na jednu hodinu ruštiny a v jedenáct mi volala

Dnes ráno jsem vstávala docela brzo (tedy, někdy kolem deváté) a s Vasjou jsme vyrazili zpět na autobus do Loskutova. Ostatní tam ještě zůstali a doufali, že bude vhodné počasí na létání. Foceno cestou na autobus. Večer jsem pak byla na studentském divadelním představení, ve kterém hrála jednu z hlavních rolí moje ruská spolužačka. Hra se jmenovala Zítra byla válka a byla na motivy stejnojmenného filmu od ukrajinského režiséra Jurije Kary. Jestli jste viděli český film Vyšší princip a líbil se vám, tak vám vřele můžu doporučit i tuto ruskou verzi.