Cesta na severovýchod

Sice už je duben, ale na řece je ještě spousta ledu a v městě je místy sníh. Takže není nic lepšího než se jít vykoupat do jezera. V Tomsku je pár nadšenců, kteří se jezdí koupat do jednoho jezera kousek za městem skoro každý týden a před pár týdny to s nimi byl vyzkoušet i Pavel a dneska šel zase, tak si k tomu pozval pár dalších studentů. Sešli jsme se v poledne u Lagerného sadu, nasedli do aut a jelo se. Za chvilku jsme vystoupili a brodili se sněhem a blátem k onomu zamrzlému jezeru. A už nezbývalo nic jiného, než se jít vykoupat. Ještě se smějeme. Plavu! Ani nebyla taková příšerná zima, ale strašně foukal vítr, takže jsem docela vážně přemýšlela o tom, že do té vody nevlezu, ale asi by mi to bylo líto, tak jsem se nakonec odhodlala a vlezla jsem tam. Dokonce jsem udělala i pár temp! Když jsem vylezla z vody, tak to bylo strašně zvláštní, protože mi zároveň bylo vedro a příšerná zima. Za pár minut už jsem necítila nohy a měla jse...

Na dnešek jsme měli domluvenou exkurzi do muzea Томский музей деревянного зодчества (Tomské muzeum dřevěné architektury) místo hodiny ruštiny. V muzeu jsme se dozvěděli něco o tom, jak se dřív žilo na ruských vesnicích a ve městech. A také třeba to, že Rusové jsou strašně pověrčiví. Některé dřevěné domy, které můžete vidět na Sibiři, jsou krásně opravené, ale velká většina je spíš nechána napospas svému osudu a rozpadají se. S Kristinou a Waldemarem. Po prohlídce jsme společně vyráběli kukly (hadrové panenky), které si Rusky vyrábí pro štěstí. A mě se povedlo vytvořit tu nejošklivější panenku v naší skupině! Naše výtvory. Typický dřevěný ruský domek.

To jsem si tak dneska došla na hodinu ruštiny a učitelka nám oznámila, že jestli se nám chce, tak můžeme jít na exkurzi do místního pivovaru. Tak jsme šli J Pivovar v Tomsku založil na konci 19. století Carl Kruger a v současnosti je Tomské pivo považováno za jedno z nejlepších piv na Sibiři (těžko říct, já pivo nemám ráda). V pivovaru vaří spoustu druhů piv, například: „Bavarian“, „Vienna“, „Pils“, „Side-Bear“, „Kozel“, „Bohemian“ a mimo jiné tu vyrábí i slavný ruský kvas (limonáda, která chutná, jak tekutý chleba, mě osobně moc nechutná), „pivní“ limonádu (strašně sladká, chutná jak žvýkačky) a „zelenou“ limonádu. Na podrobnou nabídku se můžete podívat tady . Docela vtipné je, že Rusové s oblibou pojmenovávají místní piva různými českými názvy: České pivo, Český džbánek, Červená selka atd., ale chmel si vozí většinou z Německa. Kontrola kvality piva je samozřejmostí. Pár minut předtím, než jsem stihla vyfotit tuhle fotku ten chlápek ještě...

V Rusku se sice Velikonoce budou slavit až příští týden, ale v našem katolickém kostele jsme je slavili už tento týden, jako jinde v Evropě. Mše začala někdy okolo 19:30 a skončila asi v jedenáct v noci. Všechno probíhalo víceméně stejně jako v Česku (oheň, čtení, zpěv, …), dokonce jsme tu měli i dva novokřtěnce. Po mši si všichni přáli: „Христос воскрес!“ „Воистину воскрес!“ („Kristuts vstal z mrtvých!“ „Opravdu vstal z mrtvých!“) a jak jsem zjistila, tak podobnou verzi si říkají lidé i v Německu, my se musíme spokojit s pouhým: „Veselé Velikonoce!“. Také se rozdávali dárky – čokolády, vajíčka, jak u nás na Velikonoční pondělí, které už se tady neslaví jako svátek, jestli jsem to správně pochopila. Já, Johannes a Agnizska jsme taky dostali spoustu věcí, já jsem dostala mimo jiné i toto: Co tam asi je? Křepelčí vajíčka! Kostel se pomalu vyprazdňoval a asi kolem dvanácté v noci nás otec Stefan zavezl na kolej. ...

Ráno jsme se stihly s Elinou ještě vykoupat v minerální vodě a okolo jedenácté už jsme odjížděly do Parabelu. Mysleli jsme si, že si to tam za těch pár hodin, než nám přijede odvoz do Tomsku, ještě pořádně prohlédneme, ale Parabel je vesnice/město, ve kterém chcípl pes… Muzeum bylo zavřené a v pravoslavném kostele zrovna probíhaly bohoslužby. Tak jsme se prošli okolo řeky, daly si čaj v restauraci a vrátily se na zastávku autobusů. Pak už konečně (s půl hodinovým zpožděním) přijel řidič a vyrazili jsme do Tomsku. Kdyby vás to náhodou napadlo... Tak namachrovanýho Rusa jsem ještě nepotkala. Většinu cesty si pouštěl strašně nahlas ruskou muziku, takže se nedalo spát a navíc jel tak hrozně, že jsme s Elinou byly celou dobu, jak na trampolíně. Konečně jsme po nějakých pěti hodinách dojeli zpět do Tomsku a řidič se mě zeptal, kde chceme vysadit a jelikož to bylo nejblíž, tak jsem řekla, že na Lenina prospekt. Nakonec zajel nejdřív na zastávku Tom...

Tak dneska to nebylo úplně příjemné probuzení – ve čtyři ráno zimou. Elina už přikládala do kamen, tak jsem si jen vzala další deku a spala dál. Jenže asi o hodinu později jsem potřebovala na záchod a z už vytopeného pokoje do -17°C se člověku moc nechce. Naštěstí už bylo světlo, takže jsem si nemusela brát mobil. Za to jsem utopila celou roli toaletního papíru. Naše chatka. Ráno na Sibiři. Po snídani jsme se vydali na procházku do okolí a doufaly jsme, že se koukneme i na řeku Ob, ke které jsme na konec nedošly, ale asi by ani nebylo na co koukat. Všude tu je okolo 2 m sněhu, takže nejde poznat, jestli jdete po jezeře, řece nebo po zemi. Po dvou hodinách jsme si řekly, že je tak akorát čas na oběd a vracely jsme se zpátky do chaty. Elina a Mari. Ano, i dopravní značky tu jsou a to přitom tahle cesta funguje jen v zimě. Zrovna okolo téhle křižovatky jich bylo šest. Abyste věděli, kam jet. (Překlad: Horký pramen)  Cestou jsme potkaly n...

Dneska se konečně podívám i někam mimo Tomsk! Už delší dobu jsme s holkami plánovaly výlet do Parabelu, což je městečko asi 400 km na sever od Tomsku. Tedy, přesněji k minerálnímu pramenu, který je kousek od tohoto městečka. V zimě tam byla nějaká skupinka studentů a od jednoho z nich – Paola - jsme zjistili, jak se tam dostat a další informace. Původně jsem měla jet já, Mari a Anna z Finska, ale protože neměli volné ubytování, tak jsme to nakonec o týden posunuly a tenhle víkend zase nemohla Anna, protože jela s BBC lyžovat do Šeregeše. A jelikož dneska ráno přiletěla Mariina sestra Elina, tak nakonec jela s námi. Celé zařizování bylo na mě, protože Mari mluví ještě hůř rusky než já (teda, ještě mi trochu pomohla Yjulie a Ksenia). Nakonec se mi úspěšně podařilo domluvit ubytování a místa v minibuse – takový větší taxík na delší vzdálenosti. Včera večer jsem se sbalila a doufala jsem, že jsem na nic nezapomněla. Ráno jsem šla ještě na jednu hod...