Ráno jsme se stihly s Elinou ještě vykoupat v minerální
vodě a okolo jedenácté už jsme odjížděly do Parabelu. Mysleli jsme si, že si to
tam za těch pár hodin, než nám přijede odvoz do Tomsku, ještě pořádně
prohlédneme, ale Parabel je vesnice/město, ve kterém chcípl pes… Muzeum bylo
zavřené a v pravoslavném kostele zrovna probíhaly bohoslužby. Tak jsme se
prošli okolo řeky, daly si čaj v restauraci a vrátily se na zastávku
autobusů. Pak už konečně (s půl hodinovým zpožděním) přijel řidič a vyrazili
jsme do Tomsku.
 |
| Kdyby vás to náhodou napadlo... |
Tak namachrovanýho Rusa jsem ještě nepotkala. Většinu cesty
si pouštěl strašně nahlas ruskou muziku, takže se nedalo spát a navíc jel tak
hrozně, že jsme s Elinou byly celou dobu, jak na trampolíně. Konečně jsme
po nějakých pěti hodinách dojeli zpět do Tomsku a řidič se mě zeptal, kde
chceme vysadit a jelikož to bylo nejblíž, tak jsem řekla, že na Lenina
prospekt. Nakonec zajel nejdřív na zastávku Tomsk 1, tak jsem mu řekla adresu
své koleje, a když se rozjel, tak začal mlet cosi o tom, že ale budeme platit
navíc za rozvoz po městě, ale mluvil moc rychle, tak jsem mu přesně nerozuměla.
Řekla jsem, že už žádné další peníze nechci platit a že si když tak vystoupíme
tady. Tak se začal smát a řekl, že ok a jel dál. Pak vystoupil náš poslední
ruský spolucestující (který nic neplatil!) a my jsme pokračovaly dál. Řidič si
zapálil cigaretu a frajersky si pustil nějaký americký pop z devadesátých
let (asi aby nám ukázal, že se fakt vyzná). Pak už jsme byli na Usové, tak jsem
si vystoupila a vystoupil i řidič a začal: „Tak to je za 150 rublů pro Tebe a
ještě vysvětli holkám, že mi každá z nich taky zaplatí 150 rublů za rozvoz
po Tomsku.“ Tak jsem se s ním začala hádat, že to teda ne, že nám to měl
jasně říct už dřív, že bychom si vystoupily hned na Tomsk 1. Ale hádejte se s někým
v jazyce, který neumíte perfektně. Nakonec jsem mu těch 150 rublů dala a
holkám jsem řekla, ať si vystoupí. Ten blbeček se mi pak ještě smál, že neumím
obchodovat s ruskými lidmi, takže jsem měla co dělat, abych mu na místě
nevrazila facku.
Když jsem pak vracela batoh Matějovi, tak jsem si klukům stěžovala a říkali mi, že to je normální. V Rusku si prostě musíte objednávat taxík jen přes telefon, nebo přes internet, kde vám řeknou cenu dopředu a hlavně platíte normální cenu a ne pro cizince. Poučení pro příště :-)
Komentáře
Okomentovat