Yoko mě vyprovodila až na Tokyo Station, kde jsme se potom
asi na půl hodiny ztratily a teprve až když Yoko zavolala Joshimu, tak si
uvědomila, kde vlastně jsme. A přitom Yoko se v Tokyu narodila a Joshi ne.
Nakonec jsme autobus našli a rozloučily jsme se. Na letišti jsem se ještě
snažila utratit poslední zbytky jenů (ať žije McDonald!) a cestou mě ještě
zastavily asi tři skupinky studentů středních škol, kteří měli za úkol
vyzpovídat cizince (moc nás tam nebylo a já jsem ještě ke všemu byla jeden z mála
cizinců, který byl ochotný si povídat). Ptali se mě na to, jak se mi líbí v Japonsku, jaké jsem navštívila památky a jaké jsem ochutnala jídlo. Samozřejmě v angličtině.
No a pak už jsem odletěla z Japonska do Vladivostoku a z Vladivostoku do Novosibirsku. Asi byly nějaké sluneční erupce nebo co, protože ještě ve Vladivostoku mi normálně fungoval mobil a v Novosibirsku už nešel zapnout… Hurá! Asi aby byl ten kulturně-technologický rozdíl ještě větší.
No a pak už jsem odletěla z Japonska do Vladivostoku a z Vladivostoku do Novosibirsku. Asi byly nějaké sluneční erupce nebo co, protože ještě ve Vladivostoku mi normálně fungoval mobil a v Novosibirsku už nešel zapnout… Hurá! Asi aby byl ten kulturně-technologický rozdíl ještě větší.
Btw, lětěla jsem společností S7 a mají úžasnou reklamu.
Komentáře
Okomentovat