Když už začalo svítat, tak jsem se nemohla vynadívat na hory,
které jsem viděla pod námi. Po tomhle pohledu už se mi hodně stýskalo - okolí
Tomsku je jedna velká placka. A konečně jsme přistáli ve Vladivostoku! Tam jsem
si pár hodin počkala na další letadlo.
Na pasové kontrole si se mnou paní úřednice strašně chtěla
povídat, protože jsem z Čech a ona byla kdysi dávno v Česku (ale už
jsem zapomněla kde). Teda, ono je Česko v Rusku hodně oblíbené a spousta
lidí vám hned začne vyprávět o tom, jak byli v Praze a jak tam bylo hezky
(nebo aspoň znají někoho, kdo tam byl).
 |
| Na letišti ve Vladivostoku. |
Cesta z Vladivostoku do Tokya už byla kraťoulinká –
letěli jsme asi hodinu a půl a z toho asi půl hodiny už jen kroužíte nad
Tokyem. Následně přistáváte těsně nad nějakou dálnicí - je tu fakt málo místa. Na letišti jsem musela vyplnit nějaké papíry,
což jsem naštěstí zvládla docela rychle díky předchozí přípravě s Tondou,
a tak jsem prolezla imigrační kontrolou za rekordních 15 minut. S Tondou jsem
se domluvila, že se potkáme v centru Tokya, tak jsem dle jeho instrukcí
vyrazila hledat autobus a tím už jsem dojela do centra. V centru na mě měl
čekat Tonda, ale nečekal, takže jsem se asi 20 minut snažila najít volnou wifi
(kterých je v Tokyu hodně, když víte, kde hledat, ale v tu chvíli
jsem to ještě nevěděla), a pak jsem se konečně po asi čtyřech měsících zase
potkala s Tondou (můj starší bratr).
S Tondou jsme ještě šli do hotelu, kde se bude v sobotu
konat svatební party, odevzdat nějaké srandičky (mám pocit, že jsme tam nesli
balík svatebních stužek). Před hotelem jsem se ještě seznámila s Manatsu (svědkyně
Mikako) a jejím přítelem Simonem. No a pak už jsme vyrazili směr Tondův byt.
Tonda s Mikako bydlí kousek dál od centra a musí se tak přestupovat z vlaků,
jedné společnosti na vlaky druhé společnosti (kupujete si jiné lístky atd.). A
vzhledem k tomu, že Tonda si jel ještě pro svoje kolo do školy, tak jsem
musela jet větší část cesty sama. Zvládla jsem to!
Na Tondu jsem pak čekala na vlakové zastávce asi deset minut
a viděla jsem tam nějaké chlápky, kteří neustále něco pokřikovali na
kolemjdoucí lidi. Samozřejmě, že japonsky, takže jsem vůbec netušila, o co jde.
Tonda mi pak říkal, že v sobotu budou volby do místního zastupitelstva, a tohle
byli místní politici, kteří kandidovali a takhle prezentovali svůj volební
program.
 |
| Čekám na Tondu. Na pravém kraji fotky si můžete všimnout toho vykřikujícího politika. |
Tonda s Mikako mají malinkatý byteček, za který platí
docela dost. Prostě v Tokyu není místo!
Když se nám konečně ozval zbytek naší rodiny – byli celý den
na výletu v Naganu, tak jsme se domluvili, že pojedu sama (ZASE!) k nim
na hotel. Takže mi Mikako popsala celou cestu – hezky na papír, s japonskými
i anglickými názvy a vyrazila jsem pozdě v noci do města. Teda, sice už
bylo asi jedenáct v noci, ale vlaky a metro bylo narvané lidmi vracejícími
se z práce – a všichni hezky v oblecích, i když bylo vedro.
Na zastávce na mě čekal strejda se ségrou, takže jsme se
samozřejmě bouřlivě vítali a vyrazili jsme na hotel, který by si zasloužil
kapitolu sám pro sebe, ale nechce se mi to nějak moc rozebírat, takže jen v krátkosti
– ubytování v Tokyu je fakt hodně drahý, takže jsme bydleli v jednom z nejlevnějších
hotelů, což mělo za následek to, že v okolí bylo spousta nevěstinců (večer
jsou dražší než odpoledne) a celý ten hotel byl takový hodně punkový. Ale tak
sranda musí být. Jediné, co mi ve výsledku vadilo, bylo to, že tam bylo všude
strašně málo místa.
Všichni jsme šli nakonec spát strašně pozdě, protože jsme si
dlouho povídali – chudák Jenda na mě čekal a pak ještě jel k Tondovi a
Mikako, takže ani nechci vědět, v kolik vlastně šel spát.
 |
| Pohled na Tokyo z našeho hotelu. |
Komentáře
Okomentovat