Takže zpět k pečení a vaření. Ráno jsem si půjčila od
Ríši plech, takže jsem se hezky pustila do těsta, krájení meruněk atd. Až po
té, co jsem nalila těsto na plech, mi došlo, že bych si ušetřila spoustu mytí,
kdybych místo obřího lavoru použila hrnec na míchání těsta. Nevadí. Poučení pro
příště. Všechno šlo i tak krásně i troubu jsem si nahřála, tak šup
s plechem do trouby. Jenže! Ten plech byl asi o pět centimetrů delší než
trouba a nešlo to zavřít. Tak co teď? Druhá trouba v kuchyni byla úplně
stejná jako ta druhá, takže s tou to taky nešlo. Tak jsem zamířila do druhé
kuchyně na patře, ale tam byla jedna trouba moc velká a druhá byla sice akorát,
ale chyběla tam mřížka na zachycení plechu. S Matějem jsme ještě jednou
obešli obě kuchyně, ale pořád jsme nevěděli co s tím. Pak Matěj prohlásil:
„Jsme přece inženýři, tak něco vymyslíme, ne?“ A taky, že jo! Vzali jsme ještě
jeden plech a jednu mřížku, do té jedné trouby to tak nějak naskládali na sebe
a tamtadá! Už se to peklo.
Tak jsem se pustila do vaření koprovky. Hm, zapomněla jsem
ocet. Ale kluci určitě budou mít nějakej. Měli – 70 % kyselinu octovou. Takže,
jak jsme se to učili v té chemii? No, prostě tam dám víc vody a bude to
jak normální ocet. Jo, nezkoušejte takhle silnou kyselinu jíst, nezabije vás
to, ale sranda to taky úplně není. Poslední ochutnání a jde se.
Chlebíčky a bramborový salát nemohli chybět. |
Ač jsme s Matějem vyrazili z kolejí dřív než Tonda, stejně byl v TopGear baru dřív než my. Beztak za to může ta koprovka – už jste někdy zkoušeli jít s hrncem plným omáčky po super ledové cestě? Jídlo všem nakonec chutnalo, video se líbilo a naše vsuvka s králíkama byla snad taky docela vtipná. Takže bod pro Česko! Finská prezentace byla taky super a Mari s Annou mají můj velký obdiv, protože nás je tady z Čech asi 10, takže stačilo, aby každý něco upekl nebo uvařil a jídla bylo dost, kdežto holky na to byly samy. A měly to fakt dobrý!
Komentáře
Okomentovat