Na letišti v Tomsku jsem pak asi hodinu čekala na
dalšího studenta (z Německa) a jeho buddies, protože moje buddy Polina mi
napsala, že mě nestihne vyzvednout a že mám dvě možnosti jak se dostat na
koleje – jet taxíkem nebo počkat na Tima. Vždy jsem toužila jet taxíkem
v pět hodin ráno z letiště a ani pomalu nevědět kam, ale řekla jsem
si, že to nechám na příště a radši počkám na Tima a jeho buddies. Takže tak
jsem potkala Alexeje a Aňu z Tomsku. Oba byli strašně milí a odvezli nás
na kolej. Timo se ubytoval na kolejích A. Ivanova, což je asi nejdražší kolej
TPU a je pouze pro zahraniční studenty. Je docela luxusní i na pražské koleje a při současném kurzu rublu se tam platí okolo
2 500 Kč na měsíc. Každopádně já jsem se po dlouhé úvaze a diskuzi
s ostatními lidmi z ČVUT rozhodla, že se zapíšu na kolej Usova 21/2,
která je cca na úrovni Strahova ale platí se zde neskutečných 260 Kč na měsíc.
Moje kolej je také pouze pro zahraniční studenty, studenti z Ruska bydlí
na ještě horších kolejích, kde se platí většinou ještě méně. Na ruských kolejích
teď bydlí i pár Čechů, ale já jsem měla první den co dělat, abych se
neodstěhovala na koleje A. Ivanova, protože jsem byla zoufalá ze své skoro
nemluvící spolubydlící, naší sprchy, která neměla dveře a záchodu, na kterém
nesvítilo světlo a nesplachoval. Můj pokoj byl v osmém patře, které
obývají studenti z Číny a Mongolska a většina z nich umí sotva rusky.
 |
| Dveře mého původního pokoje (jsou o pár cm menší než samotný rám dveří). |
 |
| Naše luxusní sprcha! |
Každopádně jsem si asi v deset dopoledne (místního
času) konečně lehla do postele a snažila se usnout. Asi ve dvanáct mě vzbudilo
zaklepání na dveře a tam stál Ríša a Tonda. Oba byli v Tomsku už na zimní
semestr a já jsem si před svým odjezdem sem psala s Tondou, takže věděli,
že přijedu. S Tondou jsem pak šla na oběd – teda, já toho moc nesnědla,
jen jsem vypila čaj a potom mě Tonda ukázal okolí kolejí. Většina školních
budov je 15-20 minut pěší chůze od naší koleje (корпус 10 – kde probíhá většina
mých hodin je asi 30 minut pěší chůze od koleje). Pak mi ukázal obchody
v okolí a navštívili jsme i tržnici, kde jsem si koupila šišku, jejíž
semínka se jí (zatím mi leží na stole a nevím, jak mám z ní ta semínka
vydolovat). Na koleji jsem potkala Tima, Alexeje a Aňu a šli jsme na oběd (to
už jsem jedla i já). Vyzkoušela jsem блыны (palačinky) s višněmi a se
smetanou. Potom jsme navštívili naši koordinátorku Alenu, která nás tady má na
starosti. Ta mi řekla, že jsem speciální případ a neví nic o mém rozvrhu a že
si musím zajít za Danem Veriginem, který mi pomáhal sestavit rozvrh a že
vlastně spíš on je můj koordinátor. Následně jsme odevzdali pasy, víza a
migrační karty (takový malinkatý papírek, který dostanete při vstupu do Ruska a
je strašně důležitý a já ho málem vyhodila, protože mi nikdo neřekl, že этот очень
важная карта) v kanceláři, kde nám snad brzo vyřídí registraci. Registrace
je další důležitá byrokratická záležitost, protože bez ní si nemůžete založit
účet v bance a ani si nemůžete koupit simkartu.
Komentáře
Okomentovat