Girl's troubles (14. 2. 2015)

Šla jsem dnes nakupovat se svou indickou spolubydlící Vinanti a cestou jsme si povídali o životě v Indii. Vinanti vystudovala bakaláře v Indii a teď je na TPU na magisterském studijním programu. Mezitím už si dva roky pracovala, takže je o něco starší než já. Magistra by měla dokončit tento rok v létě a potom se chce vrátit na chvilku do Indie. Její rodina už jí mezitím v Indii našla potenciálního manžela, ale zatím jen obě rodiny čekají až se Vinanti vrátí z Ruska, aby se mohli poprvé setkat. Vinanti už viděla jeho fotky a přes Vinanti bratrance spolu i trochu komunikují (bez přítomnosti rodičů se spolu nesmí bavit až do svatby) a jestli jsem to pochopila dobře, tak celé námluvy jsou v Indii velice náročný proces. Nejdřív se musí obě rodiny dohodnout na tom, že by jejich děti spolu mohli uzavřít sňatek, pak se ti dva spolu poprvé setkají a pokud si jsou navzájem sympatičtí, tak se zasnoubí (ano, hned po tom prvním setkání), do toho si ještě sestavují kdejaké horoskopy a kde co a zhruba do půl roku se slaví svatba. Ptala jsem se Vinanti jestli jí nevadí, že si nemůže sama vybrat svého budoucího manžela a ona říkala, že bude mít dost času ho poznat až se zasnoubí a zatím řekla své mamince jen to, že chce aby byl hodně vysoký (asi jako já J).

Jeden z mých bratrů si jednou stěžoval, že život byl mnohem jednodušší, když rodiče domlouvali sňatky, ale já jsem ráda, že už si můžu vybrat manžela sama, protože moje maminka má občas hodně šílené návrhy.