Ráno jsem měla sraz s Polinou a šli jsme vyřizovat moje stěhování na nižší patro. To nám zabralo asi hodinu a půl, protože jsme museli za vedoucí Marinou, ta zas chtěla papír od nějakého Andreje, že to nebude vadit, když se přestěhuju, a pak jsem se konečně přestěhovala. Teď mám indickou spolubydlící, která sice umí jen anglicky, ale mluví!
 |
Můj nový pokoj!
|
 |
| Umyvadlo/dřez |
 |
| Sprcha u které už nechybí dveře! |
Odpoledne jsem měla psát test z ruštiny, ale když jsem dorazila do správné budovy, tak jsem zjistila, že netuším, kde se ten test píše (papírek s číslem učebny jsem pro jistotu nechala na koleji). Nějakým zázrakem jsem učebnu nakonec našla a dostala jsem test se 60 otázkami. Stačilo kroužkovat správné odpovědi, takže to nebylo tak těžké, ale stejně jsem ho napsala katastrofálně. Kdyby ten test viděla Čechová, tak by nikdy nepřiznala, že mě někdy učila rusky. Veškerou gramatiku v testu jsme sice probírali, ale stejně jsem test napsala na pouhých 39 bodů. Pak jsem měla mluvit o tom, co dělám ve svém volném čase (я гуляю по парке, зимой я ие гуляю), co studuju, čím budu atd. No hrůza. Nakonec mi bylo řečeno, že jsem byla zařazena do druhé skupiny, ale že je možné, že se tam budu nudit, jenže třetí skupina, kam spadá moje úroveň ruštiny už je plná a já jsem přijela pozdě tak mám smůlu. Ne, přeháním. Pokud to opravdu bude moc jednoduché, tak mám zažádat o přeřazení. Taky by mě zajímalo, jestli vůbec daná zkoušející věděla, že mám oficiálně studovat na TPU jen v ruštině, asi by ji to pobavilo.
Pak jsem zamířila do budovy deset na schůzku se svým koordinátorem a po desetiminutovém bloudění (ještě, že mi Ríša poradil, ať si nainstaluji 2GIS! - mimochodem, je to super aplikace, offline mapy a jízdní řády) jsem konečně našla správnou budovu a pak začala ta správná sranda, protože všichni, se kterými jsem v té budově mluvila, na mě mluvili jenom rusky.
Přišla jsem do místnosti 118 a hned se ke mně hlásil nějaký pán: „Vy jste ta Češka? Skvělé, pojďte dál, hned začneme.“ Ani jsem nestihla pochytit jeho jméno, takže jsem se mylně domnívala, že jde o pana Verigina. Když mi pak začal vysvětlovat, jak budou probíhat naše hodiny Ochrany před ionizujícím zářením, tak mi došlo, že je to někdo úplně jiný a že si myslel, že jsem přišla za ním na přednášku. Oficiálně jsem měla začít chodit do školy až od pondělí, ale nějakou náhodou se stalo, že jsem přišla přesně na začátek naší hodiny, takže jsem hned dostala domácí úkoly a knihu, ze které se mám učit (ta je samozřejmě celá rusky). Po asi půl hodinové konzultaci řekl, že pro dnešek máme hotovo a že se uvidíme v pondělí. Tak jsem se zeptala, zda neví, kde je můj koordinátor, obešli jsme pár laboratoří, ale nikde jsme ho nepotkali. Nicméně jsme v jedné laboratoři narazili na Valentinu, která mi bude přednášet nějaký další předmět a ta se zase rozpovídala o tom, že zná Tomáše Čecháka a Lenku Thinovou z naší katedry a jak se prý mají. Její kolegyně potom zavolala mému koordinátorovi a řekla mi něco, čemu jsem nerozuměla, tak jsem jim začala vysvětlovat, že jsem s ním byla domluvená a kdesi cosi, načež mi velmi pomalu řekly, že mám počkat na chodbě, protože už jde. Konečně jsem se potom seznámila se svým koordinátorem a začal mi vysvětlovat můj speciální studijní plán. Ve výsledku to bude probíhat tak, že budu mít vždy jen 2-3 předměty na měsíc (pak z nich asi složím zkoušku) a pak budu mít další předměty. A jelikož jsem už na magisterském studiu, tak to bude spíš samostudium – přednášející mi zadá, co se mám naučit a pak to spolu na hodině probereme. Tak jen doufám, že jsem to pochopila správně
J A doufám, že v pondělí už konečně budu mít internet na pokoji, protože nutně potřebuju google translate!
Komentáře
Okomentovat