Cesta na severovýchod

Češi s oblibou nadávají na kvalitu našich silnic, tak tady je taková malá ukázka, že může být hůř. Dneska jsem (speciálně pro svého bratra Jendu, kterého to strašně zajímalo) nafotila cestu ze školy na kolej. Sníh už na silnicích částečně roztál, takže to teď v Tomsku vypadá příšerně – všude je vidět spousta odpadků a nepořádku a samostatnou kapitolou je stav místních silnic po zimě. Nedávno jsem četla někde nějakou zprávu, že jsou v Tomsku aktivisté, kteří malují různé obrázky okolo děr na silnici, aby byly lépe vidět a řidiči se jim mohli snáze vyhnout. Ale občas ani to nepomůže, protože sem tam se nějaké auto (nebo třeba i maršrutka) propadne. Budova číslo 10, tam najdete mou katedru a chodím tam na většinu hodin (kromě ruštiny). Sněhu tu je ještě spousta, občas potkáte nějakého údržbáře, který sníh rozhazuje na chodník, asi aby rychleji roztál, nebo co. Tak hlavně, že ještě před pár týdny, ti stejní lidi ten sníh házeli na velké hromady vedle chodníků, aby s...

Sice už je duben, ale na řece je ještě spousta ledu a v městě je místy sníh. Takže není nic lepšího než se jít vykoupat do jezera. V Tomsku je pár nadšenců, kteří se jezdí koupat do jednoho jezera kousek za městem skoro každý týden a před pár týdny to s nimi byl vyzkoušet i Pavel a dneska šel zase, tak si k tomu pozval pár dalších studentů. Sešli jsme se v poledne u Lagerného sadu, nasedli do aut a jelo se. Za chvilku jsme vystoupili a brodili se sněhem a blátem k onomu zamrzlému jezeru. A už nezbývalo nic jiného, než se jít vykoupat. Ještě se smějeme. Plavu! Ani nebyla taková příšerná zima, ale strašně foukal vítr, takže jsem docela vážně přemýšlela o tom, že do té vody nevlezu, ale asi by mi to bylo líto, tak jsem se nakonec odhodlala a vlezla jsem tam. Dokonce jsem udělala i pár temp! Když jsem vylezla z vody, tak to bylo strašně zvláštní, protože mi zároveň bylo vedro a příšerná zima. Za pár minut už jsem necítila nohy a měla jse...

Na dnešek jsme měli domluvenou exkurzi do muzea Томский музей деревянного зодчества (Tomské muzeum dřevěné architektury) místo hodiny ruštiny. V muzeu jsme se dozvěděli něco o tom, jak se dřív žilo na ruských vesnicích a ve městech. A také třeba to, že Rusové jsou strašně pověrčiví. Některé dřevěné domy, které můžete vidět na Sibiři, jsou krásně opravené, ale velká většina je spíš nechána napospas svému osudu a rozpadají se. S Kristinou a Waldemarem. Po prohlídce jsme společně vyráběli kukly (hadrové panenky), které si Rusky vyrábí pro štěstí. A mě se povedlo vytvořit tu nejošklivější panenku v naší skupině! Naše výtvory. Typický dřevěný ruský domek.

To jsem si tak dneska došla na hodinu ruštiny a učitelka nám oznámila, že jestli se nám chce, tak můžeme jít na exkurzi do místního pivovaru. Tak jsme šli J Pivovar v Tomsku založil na konci 19. století Carl Kruger a v současnosti je Tomské pivo považováno za jedno z nejlepších piv na Sibiři (těžko říct, já pivo nemám ráda). V pivovaru vaří spoustu druhů piv, například: „Bavarian“, „Vienna“, „Pils“, „Side-Bear“, „Kozel“, „Bohemian“ a mimo jiné tu vyrábí i slavný ruský kvas (limonáda, která chutná, jak tekutý chleba, mě osobně moc nechutná), „pivní“ limonádu (strašně sladká, chutná jak žvýkačky) a „zelenou“ limonádu. Na podrobnou nabídku se můžete podívat tady . Docela vtipné je, že Rusové s oblibou pojmenovávají místní piva různými českými názvy: České pivo, Český džbánek, Červená selka atd., ale chmel si vozí většinou z Německa. Kontrola kvality piva je samozřejmostí. Pár minut předtím, než jsem stihla vyfotit tuhle fotku ten chlápek ještě...

V Rusku se sice Velikonoce budou slavit až příští týden, ale v našem katolickém kostele jsme je slavili už tento týden, jako jinde v Evropě. Mše začala někdy okolo 19:30 a skončila asi v jedenáct v noci. Všechno probíhalo víceméně stejně jako v Česku (oheň, čtení, zpěv, …), dokonce jsme tu měli i dva novokřtěnce. Po mši si všichni přáli: „Христос воскрес!“ „Воистину воскрес!“ („Kristuts vstal z mrtvých!“ „Opravdu vstal z mrtvých!“) a jak jsem zjistila, tak podobnou verzi si říkají lidé i v Německu, my se musíme spokojit s pouhým: „Veselé Velikonoce!“. Také se rozdávali dárky – čokolády, vajíčka, jak u nás na Velikonoční pondělí, které už se tady neslaví jako svátek, jestli jsem to správně pochopila. Já, Johannes a Agnizska jsme taky dostali spoustu věcí, já jsem dostala mimo jiné i toto: Co tam asi je? Křepelčí vajíčka! Kostel se pomalu vyprazdňoval a asi kolem dvanácté v noci nás otec Stefan zavezl na kolej. ...