Ermitáž v Petrohradu

Už dlouho bylo mým snem navštívit Moskvu a Petrohrad a jelikož jsem to nestihla během svých studií v Rusku (ono je to z ČR blíž než z Tomsku), tak jsem si řekla, že tam pojedu po inženýrských státnicích. A vycházelo to zrovna tak hezky, že sestra měla před svatbou, tak jsme si z toho na začátku května udělaly rodinnou dámskou jízdu (já, Maky a mamka). Byla to vlastně taková rozlučková dovolená - se svobodnou Maky a s Áňou stěhující se do Jižní Koreji.

O Moskvě jsem ani moc nechtěla psát - bylo to tam hezké, ale byly jsme jen na takových typických turistických místech, takže asi není co k tomu dodat.

Áňa na Rudém náměstí, fotila Maky Martínková toho času ještě Povolná

A nejvíc natěšené jsme byly na Ermitáž (Госуда́рственный Эрмита́ж). V původním plánu bylo navštívit Ermitáž hned náš první den v Petrohradě, což se ovšem vůbec nepodařilo - jelikož fronta na lístky byla tak na 3-4 hodiny a navíc bylo ošklivé počasí (cca -1°C, sníh, déšť, vítr). Místo toho jsme tedy vyrazily do Zimního Paláce Petra I. (Зимний Дворец Петра I) a potom do Muzea optiky (Музей оптики).

Na hostelu jsem se snažila od místních zjistit nějaké tipy a triky na to, jak se tam dostat. Ale nic moc užitečného jsem se nedozvěděla. Google a komentáře na Mapy Google už byly užitečnější. Proto Vám sem chci napsat jak jsme postupovaly, ať můžete nás pokus třeba zopakovat a ušetřit si tak nervy (a třeba i peníze). Do Ermitáže se dají koupit lístky i na internetu s průvodcem - většinou pak máte průchod do muzea skoro bez čekání, ale lístky jsou potom o hodně dražší, takže na tuto možnost jsme se vykašlaly. Potom se dají lístky koupit v automatech u Ermitáže - ale pouze ty bez slevy (700 rublů - cca 250 Kč). Proto jsme s mamkou vymyslely bojový plán - k Ermitáži dojdeme ještě tak 45 minut před otevřením nádvoří (nejdřív se otevřou brány na nádvoří a až později se otevřou samotné pokladny a vstup do muzea). Potom si já stoupnu do fronty na lístky z automatů, mamka si stoupne do fronty na vstup do muzea (do té chodí lidi, kteří mají lístky s automatů) a Maky půjde do fronty na lístky u pokladny, kde se pokusí uplatnit svůj ISIC a mít tak vstup zadarmo (pokladny jsou už přímo vevnitř Ermitáže).

Palácové náměstí v Petrohradu, fotila Maky

Nakonec se nám povedlo dorazit na Palácové náměstí docela brzo a po otevření bran jsme šly každá splnit svůj bojový úkol. Já jsem koupila lístky pro sebe a mamku docela rychle, tak jsem další půlhodinu běhala mezi mamkou a Maky. Mamka stála ve frontě na pravé straně nádvoří a Maky na jeho levé straně. A jak jsme si tak s Maky povídaly, tak jsem si všimla, že kolem nás chodí lidi s lístky a jdou do Ermitáže rovnou bez čekání (po té, co jim je zkontroluje ochranka) - tak jsem pořádně poslouchala hlášení: "Upozorňujeme návštěvníky, že vchod do Ermitáže je jak z pravé, tak i z levé strany nádvoří." Všichni lidi to asi pochopili tak, že do levé fronty (ta ve které jsem stála s Maky) chodí jen ti, co chtějí zlevněné vstupné (studenti, občané Ruska) a do pravé fronty chodí ti, co si koupili lístek v automatu. Ale ve skutečnosti se dalo jít dovnitř i na levé straně s lístkem z automatu a protože to asi moc lidí nevědělo/nepochopilo, tak tam nebyla žádná fronta. Tak jsem běžela pro mamku (teda, musela jsem ji docela dlouho přemlouvat, protože potom dlouhém čekání se nechtěla vzdát svého místa a moc mi nevěřila), ale povedlo se nám to a za chvilku jsme s mamkou byly vevnitř. Daly jsme si věci do šatny (další fronty) a za dalších 20 minut byla vevnitř i Maky - a zadarmo! Takže se to vyplatilo.

Věděly jsme, že chceme projít hlavně druhé patro (Malachitový pokoj, Leonardo da Vinci, Raphael, Válečná galerie z roku 1812), takže tam jsme taky začaly s tím, že zbytek si když tak projdeme až potom. Haha, to byla naivní představa. Prošly jsme sotva tak půlku druhého patra a pak jsme si musely začít pořádně vybírat i v druhé půlce, protože bylo jasné, že neprojdeme ani celé druhé patro. Naštěstí jsem stihla Válečnou galerii (čau Napoleone a Kutuzove a všichni další hrdinové s Vojny a míru)!

Návštěva Ermitáže se nám nakonec přes všechny problémy povedla a stála za to. Je to jedno z míst, kam se chci vrátit i někdy v budoucnu. A další rada nakonec: dopředu si poznamenejte, co všechno chcete vidět a kam chcete jít (cesta nakreslená na mapě se hodí, protože je to šílené bludiště, anebo se můžete zeptat zaměstnanců muzea, kteří jsou skoro v každé důležité místnosti), ať potom nejste zklamaní z toho, že jste něco nestihli.

Zdroje:

https://www.hermitagemuseum.org - oficiální stránky Ermitáže

https://goo.gl/maps/wcuZ6B7hfhbLgkdZA - komentáře na Mapách Google